Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pouť 2016

     Termín konání letošní pouti připadl na víkend 8.a 9. července. Pořadatelé se uchýlili k dalšímu experimentu, který patrně vyšel.

Odpoledne prostor zahrady u MŠ ožil dětským křikem, smíchem a nespočtem různých soutěží a odměn. S blížícím se večerem pak dětské jásání utichlo a postupně se měnilo i osazenstvo zahrady. Děti vystřídali dospěláci, kteří se přišli pobavit a zatančit si na pouťovou zábavu pod širým nebem.

     To, že se dětský den uskutečnil odpoledne před taneční zábavou, se ukázalo jako velmi dobrý tah a nejinak tomu bylo i ve večerních hodinách. Po loňském fiasku, letošní zábavu navštívilo 95 platících hostů, kteří se určitě bavili, což bylo znát zejména na tanečním parketě. Přispěla k tomu i hudba, která je pro mnohé z nás již poměrně známá a stává se takřka domáckou. Zábava byla bujará až do úplného závěru.

     K občerstvení byla kromě různých tekutých nápojů, podávána uzená cigára. Zde si poděkování zaslouží Martin Král a Ondřej Semerád, kteří po odpoledním náporu, kdy je pochopitelně doplňovali i další členové občerstvovací posádky, táhli pomyslnou štafetu i přes večerní zábavu až do úplného ukončení.

     Závěr celé této víkendové akce patřil nedělnímu vyhrávání po vsi se zlatým hřebem. Od sokolovny vyšla v 9:00 stejně početná skupina muzikantů a jejich doprovodu, přesto však byla obohacena o dva členy, kteří byli oním zlatým hřebem a byli v podstatě dva v jednom.

Jednalo se o pokladníky, kteří se oblékli do vypůjčených sokolských krojů.

Původní podobu kroje, červenou košili, režné kalhoty a kazajku, a kulatý klobouk s kokardou v národních barvách a sokolím perem navrhl malíř Josef Mánes, inspiroval se jihoslovanskými motivy. Návrh aby sokolstvo mělo svůj kroj vznikl již v roce 1862, kdy byl podán návrh br. J. Musilem. Trvalo několik let, než byl ustanoven sokolský kroj a další řadu let, než se nakonec ustanovil tak, jak jej známe dnes a jenž se od původního návrhu prakticky nezměnil.

     Tak přesně takto ustrojeni vyšli Pavel Kouřílek a Mirek Dobeš, doprovázeni hudebníky Sedláčků z Trnavy a trojicí mladých místních mládenců s jejich partnerkami.

Tomáš Pecka a Karolína Fojtlová

Martin Král a Klára Chroustová

Tomáš Matoušek a Michaela Krátká

Byla to nádherná podívaná, kterou většina spoluobčanů, ať již bratrů a sester sokolů nebo nezasvěcených, ocenila. A je nutno dodat, že krojovaní sokolíci se hodně snažili a většinu místních žen před jejich domovy provedli v tanci. Díky jejich vzoru se letos snažili alespoň drobátko zapojit někteří mladí pánové, tedy přesněji řečeno jeden, ale snaha je o to cennější. Není tedy divu, že únava byla na všech patrná, k čemuž pochopitelně přispělo i nesmírně teplé počasí, kdy sluneční paprsky vysílaly záři neskutečnou silou a tak všichni vyhledávali každý alespoň maličký koutek stínu.

     Po skončení obchůzky jsme se pak sešli s těmi, kdo chtěli posedět v příjemném prostředí, s občerstvením a pohárkem studeného zlatavého moku, za poslechu dechové hudby, v areálu Mateřské školy. Zde bylo totiž připraveno posezení pro všechny, kdo v tento krásný den nechtěl zůstat doma. Po krátkém odpočinku, jenž byl dopřán muzikantům k občerstvení, se tito opět chopili svých hudebních nástrojů a přítomným hráli k tanci a poslechu do 18:00.