Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

Důležitá data              Divadlo              Kino             Starostové sokola

 

Divadlo 

Jsou právě léta dvacátá, třicátá možná i padesátá a v naší obci je čas velikonoční či vánoční. Pokladníci divadelního spolku při TJ SOKOL p. Trojan a p. Bula již prodali všechny lístky a nyní organizují půjčování židlí na představení z domácností celé vesnice. Přichází sváteční večer a vše je připraveno. V sále sokolovny se tísní 250-300 diváků, u reflektorů, jež pochází z výroby synů stavitele Maleny.Jsou připraveni osvětlovači p.Bartes František a p. Tomek Jaroslav a pod jevištěm je připravena i nápověda p.Semerád Antonín, kdyby nedej bože někdo zapomněl text. Možná je připravena i kapela Ferdinanda Kopečného, ale to jen v případě, že se jedná o operetu.Herci jsou už nalíčeni a každý po svém prožívá poslední chvíle před začátkem představení. Někdo si opakuje text,někomu se stahuje trémou hrdlo, jiný dává štamprličku na dobrou výslovnost. Pan režisér Slavíček nebo snad p.Otevřel František dávají hercům poslední pokyny a v sále je cítit velké napětí z toho, jak se povede mému sousedovi, který hraje poprvé, nebo mé milé a kolik tak asi přebrebtů udělá další soused, který je vynikající herec, neboť víme,že i ti nejlepší se občas spletou. Hraje se právě Lucerna se sourozenci Otevřelovými nebo snad jiná hra s vynikajícim p. Jarmilem Semerádem? Konečně sál potemní a nádherná malovaná opona s výjevem věštby kněžny Libuše Praze stoupá vzhůru a představení může začít. Za oponou se objevují nádherné malované kulisy, jejichž tvůrcem je řídící učitel Václav Lemberk, a herci, kteří vystupují v prvním jednání. Při psaní těchto řádků musím přiznat, že velmi lituji, že nemám žádné divadelní vzpomínky na tehdejší dobu, kdy se lidé dovedli bavit sami a nebyli odkázáni na slaboduché televizní telenovely.

Divadlo se ve Výčapech hrávalo odnepaměti. Nejstarší známá fotografie s ochotníky je z r. 1910. Po založení SOKOLA a postavení sokolovny se hrálo divadlo pod naší jednotou. Prvním režisérem se stal řídící učitel Slavíček, který dal dohromady partu lidí a mohlo se začít. Po smrti pana učitele se souboru ujal zkušený ochotník  p. František Otevřel a vedl náš soubor po celý čas jeho činnosti. V knihkupectví u Neubertů v Praye se půjčilo několik scénářů k hrám, ze kterých se pak vybral kus vhodný pro náš soubor.Pak začala sháňka vhodných kostýmů. Každý herec věděl,který soused má stejnou postavu nebo číslo bot a půjčoval si oblečení ponejvíce po vsi. Kostými náročnější se půjčovaly v Třebíči u Myslíků ( prarodiče herečky M. Myslíkové ). V tiskárně u Emanuela Čapka v Třebíči se natiskly plakáty ( někde se dělaly i doma ) a šlo se hrát. V obci se hrálo obvykle na Velikonoce a Vánoce, vyjímečně na svátek sv. Ducha a Všech svatých. Mezitím se hrálo i v okolních i vzdálenějších vesnicích ( Hartvíkovice ). Za ta léta se v souboru vystřídala celá řada herců. Mezi nejvytíženější herce patřili Trojan Stanislav č.41, Nikrmajerová Amálie, Kopečná Anežka, Ujčíková Květa, Šárková Vlasta, Barák Jiří, Otevřel Zdeněk, Otevřelová Dana, Němec František, Semerád Jarmil, Neumannová Mila, Strnadová Marie, Kopečný Josef, Voltr Zdeněk, Voltr Luboš, Malena František, k dalším nepostradatelným členům patřili Kuba-krejčí,Bulová Ludmila, Rozsypalová Milada, Pokorný Jaroslav, Kopečný Ferdinand, Kuba Karel, Šárka Karel Josl Jan, Kubová Marie,Semerád Antonín ml., Dvořáková Jaroslava, Bartes František st., Bartes František ml., Rozsypal Josef. Omlouvám se těm, na které jsem zapomněl. Nic naplat uběhlo 50 let a paměť lidí, se kterými jsem hovořil není bezchybná.

V letech, kdy sokolovna vyhořela, hráli sokolové v hostinci u Kuchařů. V jednu dobu vznikl divadelní sbor i u hasičů, a tak byly ve Výčepech dva divadelní spolky.

Divadlo bylo pro jednotu důležitým zdrojem příjmů. Konec divadla nastal, tak jako i pro jiné spolky z té doby, s rozšířením televize na počátku šedesátých let.

Při nedávném hledání materiálu pro tento almanach jsem v sokolovně objevil scénáře her, které naši ochotníci hráli a mohu říct, že na mě opět dýchnul duch starých časů. Pro některé možná lepších a šťastnějších, kdy se možná lidé měli hůř, ale měli o to blíž k sobě navzájem. Vrátí se ještě čas divadelnický do Výčap? Scénáře her jsou, jen čekají pod vrstvou prachu na oprášení. Opráší je někdo?

 

Z repertoáru divadelního souboru před 2. světovou válkou:

Miluška dítě lesní víly, Ta česká muzika ta srdcem proniká, Námočnická krev, Srdíčko z lásky, Pod naší lípou, Madlinka z kovárny, Cestička k nebi, Románek krásní cikánky, Hraběnka z podskalí, Hospůdka u Markyty, Zasvitlo nám slunko zlaté, Bejvávalo, Strýček Křópal v říši mořských panen, Rozmysli si Mařenko

 

Z repertoáru divadelního souboru po 2. světové válce:

Lucerna, Podskalák, Uzel, Sluha dvou pánů, To byl český muzikant, Maryša, Kytička pro štěstí, Velké rozhodnutí, Naši furianti, Monastýr nad Tajgou, Pytlák Mirko, Paličova dcera, Slovácká Princezna ( opereta ) , Paní Mariánka matka pluku, Dva andělé vystupují, Byl jednou jeden námořník, Poslední muž, Ženichové, Zvíkovský rarášek, Paní ministrová.