Jdi na obsah Jdi na menu
 


    Odjezd do Dinoparku v Plzni byl naplánován na sedmou hodinu ranní.Asi 15 minut před tím se k zastávce přiřítilo Kopečkovic vozidlo, v kufru narvanou ledničku, z auta vyskočili dva chlapi, lapli ledničku, složili ji do zastávky, naskočili do auta, vozidlo otočili a odjeli zpět k domovu.

Mezitím se začali scházet výletníci a netrvalo dlouho a dostavil se i autobus pro 69 cestujících, který jsme plně obsadili. Ženy s dětmi se usadili na vybraná místa a pro mužskou část čekal ještě jeden úkol. Postarat se o své celodenní občerstvení během cesty. K tomuto účelu měla sloužit, již dříve v zastávce složená, důkladně namrazená, lednice, která posléze skončila v prostoru autobusu, předně ovšem naplněna několika plechovkovými pivečky.

Občerstvení zajištěno, všichni sedí na svých místech a tak vyjíždíme. Cestou si pouštíme filmy a cesta rychle ubíhá. I s několika zastávkami se na místě ocitáme kolem poledne. Opětovné setkání u autobusu a odjezd domlouváme na 17:00 hod. a od té chvíle si jde každý svou cestou.

    Počasí slunečné až úmorné s teplotami přesahujícími 30°C na každého působilo trošku jinak. Někdo poctivě prošel celou ZOO i s Dinoparkem a Botanickou zahradou, někdo byl rád, když se mohl před silně zářícími slunečními paprsky alespoň na chvilku někam schovat a někteří stinná místa vyhledávali dosti často i na úkor neprohlédnutí si všech zákoutí areálu.

    Ve smluveném čase jsme se všichni sešli u autobusu, který byl rovněž za celý den abnormálně vyhřátý a tak si všichni posedali na blízký trávník, doplňovali tekutiny a relaxovali. V momentě, kdy klimatizace splnila svůj účel a do prostoru autobusu se dalo vkročit bez újmy na zdraví,jsme si všichni nastoupili a vydali se na zpáteční cestu.Během ní proběhlo opět několik zastavení,pouštěli se filmy a závěrem se ze zadu autobusu linuly tóny písní z pusinek našich dětí.

    Buďto byl pan řidič tak důvtipný nebo jej někdo z ÚČASTNÍKŮ ZÁJEZDU předem informoval o jistých zvyklostech spojených s kruhovými objezdy, podstatné ovšem je,že pokřik ,,kruháč,kruháč....." nesoucí se od zadu celým autobusem zabral a my docílili kýženého výsledku.Dokonce byl šofér takový formát, že třebíčský kruháč obkroužil hned 3x. Stejný pokřik se pak ozval ještě jednou ve Výčapech, když jsme se začali přibližovat ke kapličce.Řidič řekl, že tady to nezná a poté co mu bylo vysvětleno,že by měl objet kapličku naznal, že to pravda nebude, že by ten autobus musel zlomit.No nic,hold jsme měli moc dlouhé vozidlo, ale i tak si řidič Petr Novotný vysloužil potlesk.

    Poděkování patří i Katce a Martině za to, že nás zase někam vyvezly a už se těšíme na další výlet!!!!!!!!!